Trať Zábřeh na Moravě - Sobotín (Kouty nad Desnou)

Letos oslavíme její 130 výročí

Jako první dospěla k úpatí Jeseníků a touto dráhou se dostalo tolik potřebného spojení se světem Šumperku, okresnímu městu s rozvíjejícím se textilním průmyslem. Klíčový význam měla však pro sobotínské železárny. Po jejich převzetí známou firmou bratří Kleinů zaznamenali největší rozmach. Ta se také stala stavebníkem této lokálky.

Co předcházelo zřízení Sobotínské dráhy

K rodné krajině Horního Podesní přiblížila firma bratří Kleinů svou činnost spodní a vrchní stavbou Olomoucko - třebovské dráhy, zahájenou v roce 1842. Ještě před jejím dokončením - v roce 1844 - zakoupila pak panství Vízmberské. Mezi jeho industriálemi se také nacházely doly v Pomertí a výroba železa v Sobotíně. Hned v roce 1846 založila tatáž firma železárny ve Štěpánově u Olomouce. Jejich napojení vlečkou na právě zprovozněnou dráhu ukázalo obrovskou přednost jak pro přepravu substrátů, tak výrobků. To bylo také důvodem zájmu firmy dosáhnout železničního spojení pro Sobotín.
První kroky se nesetkali s úspěchy. Proto se firma bratří Kleinů musela spokojit s vybudováním svého překladiště a skladiště v žst. Zábřeh. Mimochodem to tam stojí dodnes a je památkově chráněno. Odtud zajišťovalo přepravu vlastní velké povoznictví, které mělo k dispozici stájové depo pro 30 párů koní v Sobotíně.
Postavení potřebné trati nebylo jednoduchou záležitostí jak po stránce finanční, tak účastnické. Řešení se oddalovalo. Až ke konci 60. let se podařilo těžařské společnosti rodiny Kleinů iniciovat znovu původní záměr. Vzniklo přípravné sdružení zájemců s velkou účastí zejména šumperských průmyslníků. Na zakládající schůzi bylo dohodnuto ustanovit akciovou společnost pro stavbu Sobotínské dráhy. Konala se 28. února 1869 a toto datum vstoupilo do historie. Největším akcionářem se stalo zmíněné těžířstvo, jehož podíl zahrnul téměř čtvrtinu akcií (v ceně 200 tisíc zlotých).

Trasa dráhy do Sobotína


Koncesi pro stavbu a provoz železnice udělilo rakouské ministerstvo obchodu výnosem z 2. 12. 1869. Zněla na normálně rozchodnou trať, tj. o rozchodu 1435 mm a také na největšího akcionáře.
Trasovací práce byly zahájeny neprodleně na jaře 1870. Na ně navázalo - po výkupu pozemků - v rychlém sledu budování traťového tělesa a dalších staveb. Kolejnice dodaly Sobotínské železárny a rovněž mostní konstrukce. Ty první vydržely s označením výrobce až do 60. let našeho století. Trasa byla vytyčena několika katastrálními územími. Vycházela z území Ráječku, v němž ležela žst. Zábřeh. Následovaly postupně katastry: zábřežský (2.9 km), postřelmovský (3.1 km), bludovský (3.7 km), šumperský (4.2 km), krenišovský (0.2 km), vikýřovický (3.7 km), petrovický (4.0 km). Na něm trasa také končila.
Počáteční úsek přecházel nakrátko rovinou Posázaví. Velkou překážkou se ukázal tok Moravské Sázavy. Byl překonán v km 0.23 železným mostem o třech polích, nejdelším v celé trase (46 m). Od překročení Tunklovy strouhy vedl následující úsek nivou Pomoraví, z části v inundačním území. Proto byly zabudovány do traťového tělesa krátké mosty přes dvě propusti. Samotné koryto řeky Moravy překlenul v km 6.1 železný most (o délce 24 m).
V dolním Podesní se zprvu přimkla zákruty k úpatí Bludovského kopce (Brousna 364 m). Tím se vyhnula mokřinám nivy Desná. Šumperskou kotlinou přešla do Horního Podesní. V prostoru tzv. Nového mlýna bylo nutno v km 13.6 přemostit náhon a v sousedství koryto Desné. Délka železného mostu činila 16 m. Posledním úsekem vstoupila trať do Pomertí. Za železným mostem přes tok říčky Merty (dlouhým 18 m) přišla do jejího údolí, v němž se přimkla k úbočí kopce Smrčiny. Pouze v jednom místě musel být zřízen krátký průkop.

Vybavení šumperského traťového oddílu


Pro Sobotínskou dráhu bylo v jejím východišti - v žst. Zábřeh - vybudováno pouze samostatné nástupiště před Kleinovým skladištěm. Drážní zařízení se jinak využívala společně. Odtud zamířila trať k severu. Až ve vzdálenosti 5.18 km našla umístění malá stanice s pouhou výhybnou - Postřelmov. Třetí kolej dostala v roce 1907. Přízemní stavba s čekárnou (284 m n m.) se dočkala úprav v roce 1916.
Nejkratším úsekem, dlouhým 2.26 km, dospěla trať do žst. Bludov, umístěné dosti odlehle od obce. Patrová staniční budova (v km 7.44) se nacházela v nadmořské výšce 298 m. O dva roky později se význam nádraží zvětšil, a to otevřením Moravské pohraniční dráhy. Ta pak využívala jednokolejnou trať společně se Sobotínskou dráhou mezi Šumperkem a Bludovem, který se stal přestupní stanicí.
Ve vzdálenosti 5.22 km našla umístění žst. Šumperk (317 m n m.). Původní drážní budova (v km 12.66) byla patrová s trojosým středním rizalitem. Také toto nádraží nabylo větší důležitosti příchodem Moravské pohraniční dráhy a vybodováním lokomotivního depa. K postavení nové staniční budovy - jak ji známe dnes - došlo až o čtvrt století později. Do historie vstoupila dnem 22. července 1900. Šumperský oddíl trati lemovalo 10 strážních domků a řada závorařských stanovišť.

Vybavení petrovického traťového oddílu


K zastávce Vikýřovice (335 m n m.) měřila vzdálenost 2.93 km. Od počátku zde sloužila po nějaký čas krátká odstavná kolej pro nakládku křemene z nedalekého lomu, který patřil sobotínskému těžířstvu. V km 15.59 byl postaven pouze strážní domek s výdejnou jízdenek. Samostatná čekárna byla postavena na náklad obce v roce 1930.
Ve vzdálenosti 2.89 km umístil projekt žst. Petrovice nad Desnou, (dnes Petrov nad Desnou, 363 m n m.). Staniční budova (v km 18.48) má zajímavou polohu tím, že leží na 50. severní rovnoběžce. Původní její stavbu nahradila údajně koncem 80. let ta, kterou známe dnes. Přestupní stanice vznikla v roce 1904, kdy zahájila dráha Hornodesenská do Koutů.
Odtud měřil poslední úsek 3.4 km. Konečná stanice (404 m n m.) dostala pro odlišení název Sobotín. Kromě staniční budovy (v km 21.88) patřila jejímu vybavení malá lokomotivní remíza. Před vjezdem odbočovala vlečka dlouhá 1 km do hutí a sléváren u osady Štětínov. Z konce kolejiště měla vést vlečková kolej přes silnici do petrovické strojírny.
V petrovickém oddíle se nacházelo 8 strážních domků. Převýšení trati činilo 87 m a bylo více než dvojnásobné v šumperském oddíle. Na délku 22 km dosáhlo celkem 123 m. V daném oddíle se vyskytlo nejvyšší stoupání 17 promile na délku 340 m. Dodnes se zachoval poslední kilometrovník 21.9.

Provoz na Sobotínské dráze


Oznámení o jejím otevření nese datum 28.9.1871. Stavěla se tedy pouze 15 měsíců. Veřejná doprava byla zahájena dne 1.10.1971. Provoz na trati dlouhé 22.175 km, řídilo provozní ředitelství, podléhající vedení akciové společnosti. Postupně se podřízenost dráhy měnila. V roce 1914 jezdilo ze Zábřeha do Sobotína 6 vlaků a 5 zpět. Ze dvou spojů jinak organizovaných, byl jeden veden ze Šumperka přímo do losinských lázní. Jinak se na trať do Koutů přestupovalo v Petrovicích. Provoz v osobní i nákladní dopravě zajišťovala výhradně parní trakce. O některých změnách, k nimž došlo ve vedení vlaků v období první republiky poskytují svědectví jízdní řády.
Velká změna v organizaci dopravy nastala po záboru pohraničí a trvala po celé období okupace (1939-1945). Tehdy se provozovala jednak trať Zábřeh - Šumperk a jednak druhá trať Šumperk - Petrovice - Kouty s odbočkou do Sobotína. Rozdělení do těchto dvou provozních celků porušilo tehdy přímou dostupnost Sobotína ze Zábřeha a zavedlo u některých spojů i dva přestupy. Tento nástin nemůže nahradit zevrubnou historii jubilující Sobotínské dráhy, bez níž bychom si nemohli představit současné cestování.

Současnost a budoucnost

Nedlouho po válce byly parní lokomotivy vystřídány motorovými vozy M 262.0 (830) a shruba se 14 páry osobních vlaků do Koutů nad Desnou a ty byly vystřídány až hromadným nasazením motorových vozů M 152.0 (810), které až do povodních v roce 1997 jezdily v soupravách 810 + 010 + 010 + 810. Po této povodni byla horní část trati (Petrov nad Desnou - Kouty nad Desnou) značně poničena, že bylo ministerstvem dopravy rozhodnuto o jejím zrušení. Proti tomu se však zbouřily okolní obce, které založily sdružení Svazek obcí údolí Desné, a podařilo se jim získat trať do pronájmu. Stavební obnova železnic, závod Bohumín začala trať rekonstruovat již na podzim 1997 a začátkem roku 1998 byl sprovozněn úsek Šumperk - Sobotín a od 1. prosince 1998 byl sprovozněn úsek Petrov nad Desnou - Velké Losiny a dále do Koutů nad Desnou byla zavedena náhradní doprava podle jízdního řádu SOŽ. Celá trať byla sprovozněna od následujícího jízdního řádu (30. 5. 1999). Na trati byly zřízeny 4 nové zastávky a došlo i ke zvýšení počtu vlaků, které jezdí většinou jako dřív v trati Šumperk - Kouty nad Desnou (810 + 010) s přímým vozem do Sobotína. Některé jezdí Šumperk - Sobotín.

Nezbývá než této trati popřát vyšší dopravní výkony, jelikož nákladní doprava se provozuje jen na větvi do Sobotína.



V pozadí most v km 15,9 s podemletými břehy Podemletý násep v obci Loučná nad Desnou (km 16,3)


Pohled na ještě dvoukolejnou nákladní část nádraží v Loučné nad Desnou. Celé nádraží z nového koryta řeky Desné ve směru na Šumperk.


Jedna z mála oblastí horní části trati, která zůstala neporušena (Bývalé překladiště pro stavbu přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně Zastávka Loučná nad Desnou ze směru od Šumperka


Ještě jednou Loučná nad Desnou V pozadí zničený most před stanicí Petrov nad Desnou


Podrobný pohled nákladiště Loučná z Železničáře Stanice Šumperk těsně po povodni

Stav tratě Šumperk - Kouty nad Desnou/Sobotín v roce 2003

Nejvýznamnější změnou byl ještě v loňském roce změna dopravce na Železnici Desná a tou se stal Connex Morava.
V současné době jsou v provozu tři motorové vozy řady 810, které zajišťují každodenní provoz a každý má své jméno a jedna záložní. Jsou to 810 221 Esmeralda, 810 141 Ježek, 810 607 Šemík. Záložní je 810 435, která je odstavená na 1. koleji v Petrově nad Desnou na šumperském zhlaví. Dále má Železnice Desná ještě lokomotivu pro nákladní vlaky 730 614.
V následujících obrázcích se můžete podívat na současnou situaci na Železnici Desná, případně porovnat stav po povodni a nyní. Chtěl jsem zdokumentovat celou trať, ale bohužel mi to nevyšlo. Snad příští rok.



Esmeralda 810 221 v Loučné nad Desnou (část Rejhotice)


Ježek 810 141 na konečné v Koutech nad Desnou


Šemík 810 607 na zastávce (s nákladištěm) Loučná nad Desnou - Rejhotice


Loučná nad Desnou - Rejhotice z blízka


Zastávka Loučná nad Desnou. Nákladní kolej byla po povodni zrušena. Budova podléhá nájezdům vandalů.


Pohled na řeku Desnou s novou zdí pod tratí. Můžete porovna s 3-4 fotkou v tabulce.


Pohled na šumperskou stranu. Můžete porovnat s fotkou 6-7 v tabulce, je to foceno z opačné strany.


Letos také bylo dokončeno vytrhání nákladiště v Loučné nad Desnou původně určené pro výstavbu Přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně. Původně vedla kolej v pravo.


Jedna z nově vybudovaných zastávek Loučná nad Desnou - Filipová


Aktualizace 6.9.2003